Humorné texty - Strana 4

Slohová práce žáka ZŠ na téma: Moji rodiče.

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce.
Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky, ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné.
Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně.
Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí ... ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.
Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domů s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí.
Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

"Pár" podstatných rozdílů mezi mužem a ženou:

Oslovení: Jdou-li spolu Lenka, Zuzka, Dáša a Majka do kavárny, oslovují se Lenko, Zuzko, Dášo a Majko. Jdou-li spolu Michal, Karel, Robert a Honza do hospody, oslovují se Tlusťochu, Godzilo, Klikaři a Smraďochu.

Placení: Když mají platit celkem 225.50, hodí Michal, Karel, Robert a Honza na stůl každý furiantsky stovku a tvrdí, že nemají drobné a nechtějí nazpět. Když mají platit společnou útratu děvčata, vytáhnou z kabelek kalkulačky.

Peníze: Muž za věc v ceně 10 Kč zaplatí 20 Kč, pokud ji potřebuje. Žena zaplatí 10 Kč za blbost v ceně 20 Kč, kterou nepotřebuje, protože je na to sleva.

Koupelna: Muž má v koupelně 5 věcí: kartáček na zuby, pastu, holicí strojek, mýdlo a ručník. Typická žena má v koupelně cca 337 věcí. Většinu z nich muž nedokáže identifikovat.

Hádky: Žena má v hádce vždy poslední slovo. Cokoli řekne poté muž, je začátkem další hádky.

Kočky: Žena miluje kočku. Muž říká, že miluje kočku, ale když se žena nedívá, nakopne ji.

Budoucnost: Žena má obavy o budoucnost, dokud se nevdá. Muž nemá obavy o budoucnost, dokud se neožení.

Úspěch: Úspěšný muž je ten, co vydělá víc peněz, než jeho žena dokáže utratit. Úspěšná žena je ta, která takového muže najde.

Manželství: Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně. Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale marně.

Paráda: Žena se vyparádí, když jde nakupovat, zalít květiny, vynést smetí, zvednout telefon, přečíst si knížku nebo vzít ze schránky dopis. Muž se vyparádí na svatbu a na funus.

Přirozenost: Muž po probuzení vypadá stejně, jako když si šel lehnout. Žena během noci jaksi zoškliví.

Děti: Žena ví o svých dětech všechno. Ví o jejich objednávkách k zubaři, o jejich láskách, kamarádech, oblíbeném jídle, tajných obavách i nadějích. Muž si nejasně uvědomuje, že v baráku žijí jacísi malí lidé.

A na závěr myšlenka pro dnešní den: Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé.

Jak přimět kočku, aby spolkla veterinářovu pilulku
1. Vezměte kočku do náruče tak, jako byste chovali malé dítě. Ukazováčkem a palcem levé ruky jemně přitlačíte na její tváře kolem tlamičky, zatímco držíte připravenou pilulku v pravé ruce. Jakmile donutíte kočku otevřít tlamičku, vhodíte do ní pilulku a počkáte až kočka tlamičku zavře a pilulku spolkne.
2. Seberete pilulku z podlahy a vyndáte kočku zpoza kanape. Vezmete ji do náruče a opakujete celý proces.
3. Chytnete kočku v ložnici, kam utekla, a zahodíte zvlhlou pilulku.
4. Vezmete novou pilulku, sevřete kočku do náruče pevněji a levou rukou stisknete pevně k sobě její přední tlapky. Pravou rukou jí násilím otevřete tlamičku a ukazováčkem jí nacpete pilulku až do krku. Podržíte jí zavřenou tlamičku a počítáte do deseti.
5. Vylovíte pilulku z akvária a sundáte kočku z vršku skříně. Zavoláte na pomoc manželku.
6. Kleknete si na podlahu s kočkou pevně sevřenou mezi koleny. Podržíte jí pevně přední i zadní tlapky a ignorujete přitom její skřeky. Necháte manželku, aby držela její hlavu jednou rukou, zatímco jí násilím otevře tlamičku dřevěným pravítkem, vhodíte do ní pilulku a hladícími pohyby po jejím krku zajistí, aby pilulku spolkla.
7. Sundáte kočku z tyče na záclony a připravíte si novou pilulku. Udělejte si poznámku - koupit nové pravítko a opravit záclony. Opatrně smeťte roztříštěné střepy z váziček a sošek, které původně stály na obrubě krbu.
8. Zabalte kočku do velkého ručníku a požádejte manželku, aby si na ni na podlaze lehla tak, aby kočce vyčnívala jen hlava. Dejte pilulku na konec brčka na pití, otevřete kočce násilím tlamičku tužkou a foukněte do ní brčkem pilulku.
9. Zkontrolujte na návodu pilulkové krabičky, zda pilulka není škodlivá pro lidi, spláchněte nepříjemnou chuť pilulky sklenicí vody. Nalepte leukoplast na manželčinu ruku a odstraňte krev z koberce studenou vodou a mýdlem.
10. Najděte a přineste kočku ze sousedova altánku. Vezměte další pilulku. Dejte kočku dovnitř kuchyňské skříňky a skřípněte jí krk dvířky tak, aby jí vyčnívala ven pouze hlava. Otevřete násilím její tlamičku dezertní lžící a vstřelte pilulku do jejího krku gumičkou podobně jako prakem.
11. Přineste z garáže šroubovák a zašroubujte zpátky vyvrácené panty skříňky. Dejte si na tvář studený obklad a zkontrolujte, kdy naposledy jste byl očkován proti tetanu.
12. Zavolejte požárníkům, aby vyprostili kočku z vrcholku stromu přes ulici. Omluvte se sousedům, kteří svým autem nabourali do jejich plotu, když se snažili nepřejet vaší kočku běžící přes ulici. Vezměte poslední pilulku.
13. Přivažte kočce pevným zahradnickým drátem přední tlapky k zadním a pak ji celou přivažte k noze jídelního stolu. Rukou, ochráněnou těžkou koženou rukavicí, nacpěte pilulku do její tlamičky, následovanou celým syrovým biftekem. Podržte její hlavu horizontálně a nalijte do jejího hrdla dvě pinty vody.
14. Požádejte manželku, aby vás zavezla na pohotovost. Snažte se tam pak sedět naprosto nehybně, zatímco vám ošetřující lékař zašívá štychy vaše prsty a tvář a odstraňuje zbytky pilulky z vašeho pravého oka. Na zpáteční cestě domů se zastavte v obchodě s nábytkem - objednat nový jídelní stůl.
15. Vyřiďte se spolkem pro ochranu zvířat, aby si přijeli pro vaši kočku. Zavolejte do obchodu s domácími zvířaty, zda nemají náhodou na prodej křečka.

A jak k témuž přimět vašeho psa?
1. Zabalte pilulku do kousku slaniny.

Deník správce sítě
Pondělí
9:05 Příchod do práce. Káva, čtení novin.
9:20 Volala účtárna, prý se nemůžou připojit k serveru Accounting. Sáhl jsem po šanonu a poskytl jim standardní odpověď č.112: "Hmm, ale mně to funguje." Blekotal jsem ještě chvíli a pak jsem jim poradil, aby zkusili rebootovat a přilogovat se znovu. Mezitím jsem z úpeesky odpojil kávovar (kafe už stejně docházelo) a připojil zpátky kabel od serveru Accounting. Účtárna volala za chvíli znovu a říkala, že je všechno v pořádku. Přece jen není nad spokojeného uživatele.
10:20 Ta kráva z marketingu si stěžovala, že jí nefunguje modem. Zamumlal jsem, že jí předám našeho specialistu na komunikace, a přepojil jsem hovor do údržbářského kamrlíku. Ta moderní kancelářská technika dokáže skutečně ušetřit spoustu práce!
10:50 Zastavil se u mě šéf; množí se prý stížnosti na kvalitu uživatelské podpory. Zeptal jsem se, kdo si stěžuje - samozřejmě marketing. Šéf řekl, že to bude řešit, oznámil, že zbytek dne už tu nebude, a odešel hrát squash.
11:05 To pondělí mě vždycky zmáhá. Zapsal jsem do knihy "Odchod za účelem nákupu disket" a vypadl jsem do města.
16:20 Příchod z "nákupu disket". Podíval jsem se na záznamník, byl prázdný. Asi to bylo tím, že jsem zapomněl zapojit telefon. Napravil jsem to a doplnil záznamy v deníku.
16:25 Odchod.

Úterý
9:10 Zase se u mě zastavil šéf a znovu chtěl probírat stížnosti té krávy z marketingu. Ukázal jsem mu nový screensaver Hot Amanda, který jsem minulý týden stáhl z Internetu. Šéfovi se moc líbil - chtěl po mně kopii. Dal jsem mu disketu a zeptal jsem se ho, jak se budou ty stížnosti řešit; odpověděl, že bude asi nutné přijmout dalšího pracovníka, protože já už sám na všechno nestačím.
9:50 Dorazil jsem do osmé úrovně DOOMa.
10:25 Volal odborný poradce výrobního náměstka. Chtěl vědět, jak se maluje v Excelu graf. Řekl jsem mu, že na tak speciální úkoly máme odborného poradce, a přepojil jsem hovor do kamrlíku údržbářů. Ještě že máme ty moderní telefony!
11:00 Přišel údržbář. Říkal, že mu pořád volají nějací lidé a ptají se na podivné věci. Řekl jsem mu, že ho zaškolím, když za mě hodinku posedí u telefonu. Souhlasil.
11:05 Odchod na oběd.
14:00 Návrat z oběda. Údržbář poctivě seděl u telefonu. Říkal, že pořád zvonil telefon, a proto všechna volání přesměroval do kantýny. Ten chlap je fakt dobrej!
14:10 Začal jsem údržbáře (jmenuje se Fanda) učit DOOM. Byl učenlivý, a už za pár hodin mě dokázal sejmout. Začal jsem tušit, že tenhle chlapík má před sebou budoucnost.
16:00 Fandovi končila směna, a tak jsme skončili i školeni o DOOMu. Mně zbývala ještě hodina. Přemítal jsem, co mam dělat, a vzpomněl jsem si na server Accounting ze včerejška. Zkusil jsem tedy několikrát za sebou stisknou hlavní vypínač, abych si ověřil, jestli funguje. Vypínač fungoval bez problémů; horší to bylo s úpeeskou a se serverem.
16:30 Odchod.

Středa
8:30 Šéf dodržel slovo a přivedl nového člověka na technickou podporu. Nějaký Milan. Ukázal jsem mu tedy místnost se servery, switch a posadil jsem mu na stůl počítač. Trochu sice protestoval, že dostal jen PC-XT, ale ujistil jsem ho, že na Windows mu černobílý displej úplně stačí.
9:00 Milanův počítač skončil bootování. Milan se hned začal zajímat, jak se připojí k síti; zřídil jsem mu tedy uživatelské jméno. Nastavil jsem minimální délku hesla na 64 znaku, ať si chlapec taky trochu užije.
9:15 Volali z účtárny, že potřebují zřídit uživatelské jméno pro nějakou novou pracovnici. Odpověděl jsem, že k tomu potřebuji speciální formulář podepsaný vedoucím oddělení, všemi ostatními vedoucími pracovníky, skladníkem a ředitelem. Trochu se divili, ale mně už to bylo jedno, protože jsem zavěsil.
10:05 Volala nějaká Lenka z účtárny, že prý potřebuje heslo na síť. Po hlasu vypadala na devatenáct až dvacet; zeptal jsem se jí tedy na jméno, příjmení, datum narození, rodinný stav a adresu. Odhad se potvrdil - devatenáct a svobodná. Řekl jsem jí tedy, že jí večer heslo doručím osobně domů.
11:05 Milan konečně rozchodil svoje ikstéčko a začal se shánět po nějaké práci. Poslal jsem ho pro cigára; jen ať se mladej zaučuje.
11:20 Milan přinesl cigára. Ukázal jsem mu manuál k systému AS-400 a posadil ho k telefonu, ať si vyzkouší i praxi. Odchod na oběd.
16:00 Návrat z oběda. Milan se evidentně zhroutil - asi tři hodiny se prý marně pokoušel rozchodit server Accounting. Vynadal jsem mu a poslal jsem ho pro další cigára. Pak jsem znovu zapojil k serveru ethernetový kabel. Obraz na televizi se sice trochu zhoršil, ale práce má koneckonců přednost.
16:10 Sekretářka z personálního chtěla vědět, jak se spouští kontrola pravopisu. Poradil jsem ji klávesovou zkratku Ctrl-Alt-Del. Poděkovala a zavěsila.
16:30 Na záchodě jsem nachytal Milana, jak pročítá noviny s inzeráty nabízejícími zaměstnání. Pomyslel jsem si, že den se vcelku vydařil, a odešel jsem domů.

Čtvrtek
8:30 Znovu se objevil šéf; to sem chce chodit každé ráno? Vždyť si ani nestačím přečíst noviny! Tentokrát naštěstí přinesl dobrou zprávu - Milan prý vzkázal, že už do práce nepřijde. Řekl jsem, že dneska je fakt těžké sehnat člověka, který za něco stojí. To tak, dělit se o tohle teplé místečko ještě s někým jiným!
8:55 Volal kdosi z logistiky, že prý nemůže rozchodit české fonty. Zeptal jsem se ho, jaký čip má na videokartě; nevěděl. Seřval jsem ho tedy, ať si nejdřív zjistí základní informace o svém počítači a pak ať mi znovu zavolá.
9:15 Znovu volal ten z logistiky; dozvěděl se, že čipy na videokartě nemají s fonty nic společného. Odpověděl jsem mu, že jsem se taky neptal na videokartu, ale na grafickou kartu. Omluvil se, řekl že to zjistí, a zavěsil.
9:30 Volali z ekonomického, že se jim na fakturách objevují místo háčků a čárek přehlásky. Byl to už druhý případ s fonty v jednom dni, takže jsem jim slíbil, že s tím něco udělám. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl, že změním centrálně všechny šablony dokumentu. Nastavil jsem bílé písmo na bílém pozadí; pro jistotu jsem ještě změnil standardní font na Wingdings.
10:00 Uprostřed deváté úrovně DOOMu se u mě zastavil Fanda a zeptal se, jestli bych nezašel na oběd. Představil jsem si, kolik mě dnes ještě čeká pitomých dotazů na fonty, a šel jsem s ním.

Pátek
8:00 Návrat z oběda.
8:25 Nějaký nešťastník z plánovacího volal, že zapomněl heslo, a žádal o radu. Poradil jsem mu tedy, aby použil speciální proceduru pro obnovu hesla - FDISK. Nešťastník poděkoval a zavěsil. Panebože, i tihle lidé mají volební právo?
8:35 Zase volal ten z plánovacího. Problém s heslem byl vyřešen, zato se objevil jiný - pro bootování mu systém hlásil "Error accessing Drive 0." Řekl jsem mu, že to je hardwarový problém a že potřebuje nový počítač.
9:15 Malér, ten nešťastník, kterého jsem včera v Doomu sejmul na šesté úrovni, byl šéf. Vtrhl ke mně rozlícený do kanceláře a nereagoval ani na můj nový screensaver Obsession. Od pondělka mám padáka.
10:00 Dělám to, co předevčírem Milan, tj. prohledávám inzeráty s nabídkou zaměstnání a na pár vybraných zkouším volat. V přestávkách mezi telefonáty provádím úpravu maker - přidávám příkaz Delete Document. Bez dobré systémové podpory se proste žádná firma neobejde.
11:15 Sehnal jsem nové místo. Je to dokonce stejná funkce, jakou jsem měl tady, a to u jedné softwarové firmy, která loni uvedla na trh nový operační systém. Posílám tedy do sítě na rozloučenou červa a balím si hrníček na kafe. Naschle!

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.

Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."

Nato se muž rozhovořil: "Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."

Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.

"Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."

A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil."

Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."