Vtipy Citáty Přísloví Murphyho zákony Obrázky Encyklopedie

Humorné texty

<strong>VZDĚLÁVACÍ KURZ PRO MUŽE</strong>

Téma kurzu: Stát se stejně inteligentní jako kterákoliv žena (tzn. být perfektní)

Pedagogický cíl: Vzdělávací kurz umožňující mužům vyvinout orgán zvaný mozek, jehož existenci ignorují.

Program: 4 moduly, z nichž 1. je povinný

Modul 1: POVINNÉ KURZY

1. Naučit se žít bez matky (2000 h)
2. Moje žena není moje matka (350 h)
3. Dám svou výplatu své ženě ( 550 h)
4. Pochopit, že fotbal je jenom sport a Ronaldo je kretén (500 h)
5. Moje žena není moje pečovatelka
6. Moje žena není moje chůva

Modul 2: ŽIVOT VE DVOU

1. Mít děti bez toho, abych žárlil (50 h)
2. Už nebudu mít poznámky, když za ženou přijdou kamarádky (500 h)
3. Zvítězit nad syndromem dálkového ovládání TV (550 h)
4. Nepřeměním koupelnu na městskou plovárnu, když se sprchuji&#8230;
5. Jak dojít ke koši s prádlem bez toho, abych se ztratil? (500 h)
6. Jak přežít rýmu bez toho, abych si myslel, že zemřu? (200 h)
7. Umět se obléknout úplně sám, vybrat si oblečení úplně sám a nevypadat, jako že nevím, kde je skříň.

Modul 3: ODDECH A VOLNÝ ČAS

1. Žehlení ve dvou etapách:
a) 1 košile za méně než 2 hodiny
b) shodně pro další kusy (praktické cvičení)
2. Uklízení - zábavná a obohacující činnost.
3. Zapamatuji si dny, kdy vynáším odpadkový koš.
4. Nazpaměť se naučím definici slova &raquo;vysavač&laquo;: "domácí spotřebič sloužící k vysávání prachu, drobného odpadu" (ušetřím čas, když se podívám na úroveň 1 modulu 4)
5. Umět zlikvidovat škody po hodince kutění.
7. Zopakovat svou češtinu: ženský rod od "usazený před televizí" není "postavená před sporákem"

Modul 4: PŘEDNÁŠKA O KUCHYNI
Úroveň 1 (začátečník): Domácí spotřebiče:
"ON" = zapnout "OFF" = zastavit (spotřebič)
Úroveň 2 (pokročilý): Moje první polévka "z pytlíku" bez vyvaření vody.
(Praktická cvičení: Dát uvařit vodu před tím, než do ní přidám špagety)
Úroveň 3 (expert): Uvařit kávu, aniž zapomenu přidat vodu nebo kávu, nepoužívat rozpustnou kávu, která nejde do kávovaru.
Úroveň 4 (best off): Umět podávat kávu, aniž bych vylil polovinu na podšálek.
A: Přejete si?
B: Bych chtěl jako tuning vole ne. Jako na káru ne.
A: (odhadne zákazníka) Schade nebo kopjejka?
B: Cože vole?
A: Jestli máte Škodovku 120 nebo Žigulíka.
B: Hovno kua, jako já mam zahraniční ne, jako z dovozu ne.
A: Aha. A co byste si tak asi představoval?
B: Kua ňákej jako fakt hustej tuning!!! Sem viděl těd toho Krestu v takovym jako závoďáku to by se mi jako líbilo ne.
A: Myslíte WRC?
B: Nevim kua, ty si fachman ne? Hlavně aby to jako táhlo ne.
A: Hmmm. Uvidíme co se dá dělat. Na jaký vůz by to mělo být?
B: Na můj asi ne vole.
A: A to je? Značka, model...
B: Nevim kua. Ale ňákej jako jižanskej, takovej jako futuristickej vole ne.
A: Ferrari, Buggati, Lamborghini, Masserati, Fiat, Lancia...
B: Jo to je vono vole! To poslední!
A: A model? Podívejte se do papírů.
B: Nemam kua. Voni tydle jako sportovní káry maj jako extrémní výkon ne, takže jako ty emise asi jako vzrostou ne, a ty kurvy mi řekli že s tim jako nemůžu na ulici ne.
A: Hmm. Aha. No jo no. A není to aspoň napsáno vzadu na tom autě? Sportovní Lancia? To by mohla být Delta integrale?
B: Ne to neni vole. No vona je jako sportovní ale jako spíš taková historická ne. Se podivám ne. Má tam napsáno 1300. Dacia 1300.
A: (půl minuty ticho, prodavač se kouše do rtu)...Neříkal jste Lancia?
B: To máš jedno kua, prostě chci aby byla fakt jako nadupaná. Hlavně jako takový ty velký kola a křídlo a heligonový světla a jako plameny na kapotu a další husťárny kua! Asi něco jako Fást end Fjůriouz ne. Jako hodlám do toho vrazit fakt jako slušnou vatu ne, vole klidně i pět papouchů ne, jako peníze nehrajou roli ne.
A: Ty stylingové úpravy co jste popsal by vyšly tak alespoň na 20 tisíc.
B: Cože vole ses posral ne? Si děláš kozy ne?
A: Ne.
B: Jako víš co, já nemusim mít jako originál značkový Dacia vole, to jako chápu ne že sou jako drahý ne.
A: (dusí se smíchy) Těch pět tisíc bych vám doporučil ušetřit na sešrotování.
B: Jako bez prdele vole, jako tam už je jako hodně tuningu jako hotovýho ne. Jak sem jako zalepoval kobercovkou prorezlý díry ne, tak sem si s ní jako zamračil světla ne a jako celofánem z čokolády sem si obalil zrcátka to vypadá fakt másérsky kua! A jako lihovkou sem si tam udělal takový ty jako závoďácký nápisy vole ne, a největší husťárnu mám jako na předním skle kua, brácha mi poslal velkou samolepku JZD Dolní Kubín ne, kua to vypadá uplně jak ta Krestova kára! Sem to jako chtěl u vás jenom jako doladit ne. Tak aspoň ňák jako upravit motor ne?
A: Co to má za motor?
B: Nevim vole, ale jako ňákej fakt dost dobrej, úplně to v něm rachotí jako tomu Krestovi ne. Prostě jako sportovní. Extrémní výkon kua!
A: Za kolik to má z nuly na sto?
B: To nevim vole, tolik sem s tim jako nejel, jako nejvíc sem z toho dostal devadesát vole, zážitek z jídy ne, fakt nářez, hnal bych to vejš ale upadlo mi zrcátko a utrh se zadní nárazník ne, tak to teď vypadá trochu jako Hummer.
A: A z nuly na ehm... devadesát?
B: Jako vole vyjel sem z Prahy na Brno po D1 ne, a těch devět pětek sem vytáh někde... no... asi tak...
A: V Průhonicích?
B: Hovno vole, U Devíti křížů ne. Jako hnal bych to vejš, ale musel sem zastavit ne, protože mi pak ešte vypadlo zadní vokno a rozflákalo světlo ňákýmu zmrdovi co jel za mnou v ňákym trapnym sériovým BMW ne, kokot, sem mu chtěl ujet ale podřadil na dvě, dostal se ke mně tak sem musel zastavit ne. Takže právě jako bych potřeboval ňáký jako zvýšení výkonu ne. Jako hlavně asi jako ten čiptůnig to je prej fakt husťárna to sem jako čet.
A: Bohužel se obavám že chiptuning u vás nepůjde, nemáte tam totiž žádnou elektroniku.
B: Jakto že ne? Jako Fanda mi do přístrojový desky vyříz díru a do tý sem si jako nalepil kalkulačku ne, takže tam mám i palubní počítač kua! To nemá ani můj předák v práci ne a ten má fakt hustou káru kua, Oltcita! Jako ten motor už je taky tuningovanej, sem si doma vyrobil turbo podle návodu na internetu ne, z papírovýho větrníku a provrtaný piksly vod párků, a jako nárůst výkonu extrémní kua! Taky jako mám novej vejfuk ne, protože ten starej mi někde upad, tak sem si tam jako přidrátoval lešenářskou trubku, má to fakt hustej zvuk vole ne.
A: Nezlobte se ale asi vám nepomůžu, proti vám jsme tady úplný břídilové.
<strong>Co dělat, chcete-li "pobavit" stopaře</strong>

- Zastavte, zeptejte se kolik je hodin a poté rychle odjeďte.
- Zeptejte se: "Máš strach ???"
- Při rychlosti nad 130 km/h simulujte epileptický záchvat.
- Vypijte za jízdy 1 litr 40% vodky.
- Při rychlosti nad 180 km/h pusťte volant a začněte strašně ječet.
- Po nastoupení stopaře se zadumaně dívejte na volant a poté vyřkněte zaklínadlo: "Abraka dabra, čárymáry fuk !!!" poté vyčkejte pět minut, než se rozjedete se slovy: "Umřeme".
- Nedržte volant a tvrďte, že až vjedete do zatáčky, zhypnotizujete volant, aby se sám otočil.
- Dělejte mrtvého.
- Vydávejte zvuky typu: Hulááááhhhh, muheháááá, uruguááááá, muuuummmuuu ugrrrrr
- Opakujte: "Vždycky jsem chtěl spáchat sebevraždu."
- Poté co stopař nastoupí zakřičte: "Ty vrahu !!!"
- Zastavte, otevřete kufr, vystupte a mluvte do kufru: "Jestli nebudeš hodnej, tak tě stáhnu z kůže !"
- Nepřetržitě se smějte, pokud možno nahlas.
- Přilepte se co nejblíž k volantu a broukejte si: "Všechny je zabiju, všechny je zabiju."
- Nařiďte stopařovi, aby řadil kdykoliv mu to řeknete.
- Přezujte se za jízdy.
- Převlékněte se za jízdy.
- Při zpozorování policejního vozu začněte ječet: "Sakra, našli nás!" a snažte se nenápadně ujet.
- Zpívejte si nahlas: "Jsi moje máááma, moje máááma !"
- Zdřímněte si.
- Nasaďte si hokejovou přilbu.
- Jeďte s vykloněnou hlavou.
- Za jízdy se upřeně dívejte před sebe a zeptejte se: "Taky nevidíte vůbec nic ?"
- Na semaforu začněte strašně vulgárně nadávat.
- Sledujte upřeně tachometr a ustrašeně naříkejte: "Ne, ne, ne néé ééééééééé!"
- Zastavte na vlakovém přejezdu a začněte hrát Game-boy.
- Před prudkou zatáčkou začněte brečet se slovy: "Já to nedokážu..."
- Vytáhněte mobil, vytočte jakékoliv číslo a mluvte do telefonu: "Haló, Zede, chytil jsem jednu mouchu."
- Vyhrožujte, že jestli nezačne zpívat Tragedy od Bee Gees, tak se nabouráte.
- Řiďte zubama.
- Řiďte nohama.
- Při rychlosti 100 km/h v obci se zeptejte: "Kde že je ta brzda???"
- Utečte.
- Mávejte stopařům.
- Používejte často klakson.
- Při policejní kontrole, či na celnici se vykloňte k strážníkovi a potichu šeptejte: "To je on, to je óóóón.
- Při nastoupení stopaře si nožem udělejte zářez na volantu.
- Hrajte retardovaného.
- Houpejte se v sedadle.
- Při vyložení stopaře se rozlučte se slovy: "Vím kde bydlíš" a s psychopatickým smíchem se rozjeďte pryč.
<strong>Co si dát na záznamník 2</strong>

&middot; Ahoj, tady Adrian. Já jen odpovídám na vaše zavolání. Jestliže jste ještě nezavolal, učiňte tak nyní, protože když se pokusím odpovědět na zavolaní, které jste ještě neučinil, může to způsobit temporální paradox, který může vážně narušit kontinuum časoprostoru a to následně může vést k implozi celého vesmíru. A to byste nechtěl způsobit, že ne?
&middot; Čau! Já jsem Ronův záznamník a zrovna mám pořádnou depresi. Mám padesáttisíckrát větší kapacitu paměti než můj majitel a vše, co mám dělat, je jen odpovídat na telefonáty. Takovej je život! Ale vůbec mi o životě nemluvte, jen nechte vaše jméno a číslo, až pípnu. Tak pozor, já pípnu. Bože, jak já nenávidím to pípání, ten hnusnej zvuk.
&middot; Ahoj, já jsem záznamník a můžu od vás příjmout vzkaz. Moji majitelé nepotřebují nový vysavač, přírodní kosmetiku, zaručené přípravky na hubnutí ani skvělé čistící prostředky pro domácnost. Již dostatečně přispívají na charitativní účely a nechtějí se nechat vyfotografovat. Pokud mě pořád ještě posloucháte, můžete zanechat vzkaz.
&middot; Ahoj, dovolali jste se k Jimovi a Soně. Nemůžeme zrovna zvednout telefon, protože právě děláme něco, co je nám oběma velice příjemné. Tak nechte vzkaz, až si půjdeme čistit zuby, tak si to poslechneme.
&middot; Toto není záznamník - toto je telepatický nahrávač myšlenek. Po zaznění signálu začněte přemýšlet o svém jménu, důvodu, proč voláte a telefonním čísle, kde vás můj majitel může zastihnout. A já budu přemýšlet, jestli mu váš vzkaz vyřídím.
&middot; (Ženský hlas) Ooooooó, Greg je v....uuuuuuuú, Gregu, co to děláš?...aaaaach... Greg je příliš zaměstnáááááán, měli byste zavolaaaaaat později.
&middot; (Mohutný hlas) Mluv, červe!
&middot; Děkujeme, že jste zavolal na ambasádu SSSR. Žádní KG...eh žádní diplomaté zrovna nejsou přítomni, takže až zazní kapitalistický zvuk, zanechte vaše jméno, telefonní číslo a stručný popis tajemství, které nám chcete prodat.
&middot; Dovolali jste se na 555 62 38. Proč ?
&middot; Toto je víte kdo. Jsme víte kde. Zanechte nám své víte co víte kdy.
&middot; Dovolali jste se na 234 12 43. Toto je záznamník. Jsou devadesátá léta, takže určitě víte, co máte dělat.
&middot; Pan prezident zrovna není přítomen. Prosím zanechte vaše jméno, telefonní číslo, jméno země, kterou máme napadnout, a tajné heslo pro akci.
Zena: Dala bych si chipsy.
Muz: Nejez to, zase budes brecet, jak vypadas.
Z: Jak vypadam?
M: No jak bys vypadala.
Z: To se te prave ptam. Ptal ses me, jak vypadam.
M: Ja ze se te ptal? Mne je to prece jedno.
Z: Tobe je jedno jak vypadam?
M: Ale neni mi to jedno, co furt mas?
Z: Ja nic nemam, jen ze jsi rikal, ze blbe vypadam.
M: Coze jsem rikal?
Z: No ze blbe vypadam.
M: To jsem nerikal, vzdyt vis, ze se mi libis.
Z: Jak moc?
M: Co jak moc?
Z: Jak moc se ti libim?
M: No normalne - moc.
Z: Tak normalne nebo moc?
M: No moc, no.
Z: A jak moc?
M: Smarja moc moc. Nechas me divat?
Z: Ja te rusim? Tak ja te rusim a blbe vypadam, ze jo. Ja tady taky nemusim byt.
M: mlci (Nemusis)
Z: Ty mlcis? Takze tu nemusim byt?
M: Coze? Ale jiste ze tu musis byt.
Z: Musim? Tak ja musim? Jisteze musim! Kdo by ti pral a varil, ze?
M: Ale prece vis, ze te miluju.
Z: Nevim. Jak to mam vedet? Jak me milujes?
M: (Montoya se tlaci na Schumachera) Co? Coze? Jo, milacku, urcite mas pravdu?
Z: Jak coze? Ty me vubec neposlouchas!
M: Pockej prosimte chvili. Jedou 49 kolo, jeste tri a budeme si povidat.
Z: Musim jeste zehlit.
M: Tak bez zehlit.
Z: Jisteze, ja muzu jit zehlit a ty se budes divat.
M: (upeni) Tri kola milacku, tri kola, potom klidne vyzehlim ja.
Z: Jiste, ty urcite vyzehlis. Ty neco udelas. To bych se dockala. Kdy jsi tady naposled neco udelal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
Z: No jiste, to jsi celej ty.
M: Das uz pokoj, prosim te? Za chvili bude konec.
Z: Ne za chvili. Hned je konec. Mam toho dost. Jdu pryc. Nebudu utracet svy mladi s nekym, jako ses ty.
M: Coze nebudes utracet? Mohla bys prosim te chvilku mlcet?

Muz odevzdane vstava, prinasi z kuchyne chipsy a podava je zene. Zena nastvane bere pytlik a cpe si do pusy plnou hrst chipsu.

Z: Myslis, ze jsem tlusta? Asi bych to nemela jist, co?
M: Zoufale chyta hlavu do dlani...
<strong>Deníček</strong>
13.2.
Můj deníčku, konečně mám zase objekt! Je to objekt ženského pohlaví. Náhodou jsem vedle něho seděl v kině. S potěšením jsem sledoval příběh tragické, nenaplněné lásky a objekt plakal, až to stříkalo na všechny strany.

2.3.
Podivil jsem se, že objektu je teprve jedenadvacet let. Připadal mi starší. Po zbytek schůzky si objekt hryzal spodní ret.

18.3.
Řekl jsem objektu, že jeho klobouček je opravdu hrozný. Objekt velmi trpěl.

29.3.
Objekt měl kabelku, která naprosto nešla k šatům. Upozornil jsem jej na to. Objekt trpěl strašně.

11.4.
Pochválil jsem objektu nové šaty, protože šly opravdu pěkně ke kabelce. Pak jsem polil objekt červeným vínem. Objekt zuřil, což není tak pěkné, jako když trpí.

27.4.
Dnešní nedělní odpoledne bylo překrásné. Seděli jsme v parku a já objektu ukazoval všechny ženy, které byly lépe oblečené a upravené než on. Objekt nepříčetně plakal. Život je krásný.

28.4.
Obávám se, že bych mohl objekt ztratit.

7.5.
Hrozba nabývá konkrétní podoby. Jakýsi N.N. věnoval objektu prsten. Prsten jsem upustil do kanálu.

8.5.
Nešlo to jinak. Musel jsem koupit pěkně drahý prsten. Trpěl jsem středně. Objekt netrpěl vůbec. Připadá mi to zvrácené.

12.5.
Mám další nápad, jak si objekt udržet. Přivedl mě na to objekt sám, aniž by to tušil.

31.5.
Dnes jsem se s objektem oženil. Trpěl jsem. Objekt netrpěl. Teď ale na něm budu dělat pokusy 24 hodin denně.

2.6.
Objekt mi řekl, že má příšerný klobouk. Musel jsem mu dát peníze.

3.6.
Objekt si pořídil doplňky k šatům. Musel jsem mu dát peníze.

4.6.
Objekt si pořídil šaty k doplňkům. Musel jsem mu dát peníze.

5.6.
Jako 3.6.

6.6.
Jako 4.6.

7.6.
Nemohl jsem dát objektu žádné peníze.

8.6.
Dnes mě vzal objekt do parku a ukazoval mi všechny ženy, které byly lépe oblečeny než on. Potřebujeme peníze. Po práci budu chodit na nádraží skládat vagóny. Tajně jsem plakal.

15.6.
Objekt mi ukazoval ženy, které jsou upravenější a nevypadají tak utahané jako objekt. Oznámil mi přibližnou částku, kterou bude potřeba, aby se to zlepšilo. Budu muset skládat vagóny i v noci. Plakal jsem veřejně.

21.6.
Vyprávěl jsem všechno mamince. Vyslovil jsem podezření, že jsem obětí sadistky. Matka mi řekla, že má žena je normální, tak nevím.
Velmi trpím.
<strong>Zákazníci versus zákaznická linka O2 část první</strong>
Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosím vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.

Zákazník: Já vám to hlásil už přede dvěmi hodinami a nikdo se neozval! Chci to zrušit!
Operátor: Pane Nováku, nebudeme to dramatizovat.

Zákazník: Helejte se! To už jste asi pátý s kým mluvím! Já už to celé znova opakovat nebudu! To si tam pořešte!
Operátor: Mohl byste mi to zopakovat?

Operátor: Do jména zadejte O2.
Zákazník: Ó mám dát malé nebo velké?
Operátor: Dejte velké, my jsme velká společnost.

Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to teprve budete koukat!

Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už týden v řiti!

Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení.
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože…
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!

Zákazník: To v Americe, tam by to bylo hned!! Ale vy jste pořád v Čechách!
Operátor: Pane, vy jste ale momentálně také v Čechách.

Zákazník: Já jsem technik!
Operátor: Já vím. Takových techniků sem hodně volá.

Zákazník: Chci okamžitě mluvit s nejvyšším vedením!! To vedení, to je Praha?
Operátor: Obávám se, že Madrid.

Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevím co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...

Operátor: Máte tam ten kurzor?
Zákazník: Já nevím. To mělo být v tom instalačním balíčku?
<strong>Dobrodružství na veřejném záchodě (Kronika sepsaná ženou)</strong>

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchodu." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí, podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat,jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu,který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.
Ale vraťme se ke dveřím. Jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sundáváš kalhotky a zaujímáš "pozici"..... Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva.....
A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silonky - což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit.
Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.
Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejsi jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silonky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí.
Automatický senzor záchodu je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku.
Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vezměte si ho, možná ho budete potřebovat!" a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně. "Bál jsem se o tebe. Dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo, ale nezvedala jsi to!"
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!"
Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.
<strong>Jak se stát pravým raperem:</strong>
1.Nejlepší bude když se k hiphopu dostanete třeba poslechem něčeho z rádia. Třeba Leoš Mareš je úplně ideální! Pokud není Mareš, může bejt něco jinýho, nejlíp něco hodně provařenýho. Třeba Wu tang, Eminem, 50 cent a podobně, hlavně aby to hrálo co nejvíc v rádiu, tak to budou znát i ostatní.

2.Musíte chodit v oblečení co je fakt IN! Takže si zajděte do nějakýho shopu. Musíte koupit boty s co největším jazykem a zásadně si nezavazovat tkaničky! Nejlepší budou osirisy. Pokud nejsou prachy, tak skočte k čongům a kupte levnou kopii, stejně vám je někdo brzo poblije. Co dál? No jasný, mikina...musí bejt s kapucí. Když bude mít na zádech velikej zelenej znak v podobě listu marihuany, tím líp! Kalhoty...tady je to jednoduchý, nejlepší seženete v krámě s označením XXL Hadry. Musí to bejt kapsáče a musí mít rozkrok co nejníž. Pokud nemají, nevadí, noste ty co seženete ale nasazeny tak aby vám koukalo půl prdele ven. Co na hlavu? Pokud máte dlouhý vlasy tak si na nich udělejte nějakej hustej černošskej účes, nejlíp rasta, nebo dredy. Pokud máte krátký vlasy,je potřeba mít na hlavě aspoň šátek, samozřejmě na křivo. Pokud vlasy nemáte, tak kšiltovku nebo kulicha aby si vás nepletli s pleškou. Kšiltovku samozřejmě kšiltem na křivo, nebo dozadu. Pokud kulicha, tak nasadit tak by vám čouhal do poloviny očí, je jedno že nic neuvidíte. No a nakonec je nutná šňůra na klíče nebo řetěz. Na zimu musí bejt péřovka...co největší!

3.Takže teď jste voháknutý a musíte umět mluvit. To je hodně důležitá věc! Takže třeba zdravení musí mezi hiphoperama probíhat v zásadě oslovením zdar bratře, nebo zdar negře a při tom si musíte bouchnout zaťatejma pěstma o sebe. Musíte dělat tak jako byste vyrostli v Harlemu! Taky musíte používat citoslovce jako Jou, Áj! Holce musíte v zásadě říkat Bitch (čti bič) a tak podobně. Například místo spojení "Zkus to", nebo "testni to" si musíte zvyknout na stylovější "Check it"(čti "ček it").

4.No a hudba, musíte znát hudbu. Takže vám tady napíšu pár tipů, co se vám budou hodit:
Wu tang clan, Eminem, 50 cent , Black eyed peas, PSH, Red man, Method man
To bude stačit, tím oslníte každýho nehiphopera.

5.No co teď, je vám třeba už 16-17 tak přece nebudete chodit pěšky?! Jo, je potřeba hustá kára. Na lowridera asi prachy nemáte, tak musí postačit nějaká škodárna, nejlíp s hustým tuningem jak to vidíte v klipech třeba od 50 Centa. Jen tak totiž dostanete ty hustý hiphopový roštěnky v bikinách co v těch klipech jsou. Takže máte škodárnu. Co s ní aby byla hiphopovým reprezentačním autem??? Kola, kola dělají auto, jenže 18ti palcový leštěný OZtka jsou fakt dražší než vaše šáde! Budou stačit poklice z benzínky, pro hustej efekt musí bejt zrcadlově lesklý! No co teď, auto musí vypadat, takže natáhneme nad přední sklo samolepku No fear a na zadní SONY, to je fakt IN! Přes celou délku auta natáhnout nějakej pruh. Tak teď to pojede určitě rychleji. No a když to rychle jede tak podle fyziky potřebujete zvýšit přítlak! Spoilery! Na zadní kufr ten co největší nebo vám to může při 100Km rychlosti fakt ustřelit. Tak a teď pro hiphopera to nejdůležitější...hudba! Rádio dáme něco na kazetu, repráky budou vykuchaný z mamina magneťáku z 80-tých let. Zesilovač? Nejdůležitější je aby měl velkej brum!

6.K hiphopu přece patří hulení! Hulit musíte co nejvíc protože s tím co už znáte se tak brzo stanete vůdcem gangu. Musíte co nejvíc hulit a chlastat a dělat co největší bordel aby vás důchodci respektovali! Velkej respekt mezi vrstevníky si získáte tím, že překonáte místní rekord v počtu ulámaných zpětných zrcátek u aut. To budete fakt velcí gangsteři!
Poznámka autora: Pozor na zrcátko u vlastní hiphop škodovky!

7.Jak udělat z vaší poklidné čtvrti pořádný ghetto? Nejlepší je vzít sprej a začít dělat Tagy. Napřed si doma na papír zkuste nějaký logo...třeba ten list trávy uprostřed vašich iniciálů! Teď jen nacvičit švih a jde se na to, zmalujte co můžete - auta, popelnice, ploty, zdi, baráky...všechno.

8.Musíte mít nějaký svoje sídlo, nějaký místo. Nejlepší je nějaká troska baráku, vybavení není nezbytné. Ale jednu věc mít musíte! Hořící sud!!! Když máte hořící sud, jste hiphopeři! Nad ním teď musíte aspoň dvě hodiny denně stát a ohřívat si ruce!

9.Musíte mít řetěz na krku! To je důležitý! Aspoň desítku řetěz, sprejem ho nastříkejte na zlato a na něho pověste nějakej předmět, co největší! Znak mercedesu, budík, poklici z auta... Na prstech musíte mít nějakej hustej prsten, aspoň na dva prsty s nápisem eastcoast nebo westcoast (je jedno co to znamená).

10.No tady už shrnu nějaký všeobecný věci. Když půjdete posedět s kámošema tak k tomu potřebujete pár věcí. Nejakej kazeťák s nějakou výše zmíněnou hudbou, pak taky hulení a chlast. Bude stačit nějaký víno v pet flašce. A abyste byli stylový, tak tu flašku dejte do papírovýho pytlíku, jako v americkým filmu.

Taky si pořiďte bouchačku! Bouchačka je hustá, každej negr kterej poslouchá hip hop má bouchačku! No jasný, na pravou nemáme a nikdo nám ji neprodá. Pořiďte teda přesnou kopii na kuličky, pokud máte víc peněz, kupte poplašňák! No a v kapse noste sáček s polohrubou moukou a kámošům říkejte že je to Kolumbijskej koks.

Tak pokud jste vše dodrželi, tak jste ten nejhustší pravej hiphoper v české republice, všichni k vám budou vzhlížet a skoro se modlit, znáte všecky hiphopový skupiny, máte vlastního skoro lowridera, umíte negrošsky mluvit, letí na vás mařky v bikinách s umělejma kozama. Máte drsný velký gatě, "zlatý" řetězy a kvér. Máte respekt u vašich vrstevníků za to že důchodcům likvidujete jejich majetek, máte všechno a navíc jedete v koksu! Jste nejlepší, nejhustší, nejvrdší! Jste hiphoper! Budete ozdobou každé párty a vašeho města ... a o to přece jde!
Můj drahý manželi,
Ukládám Ti tento dopis na plochu tvého počítače, protože tam si jej určitě přečteš. Promiň mi tento podvůdek, ale myslím si, že bys mohl vědět, co nového se stalo u nás doma od doby, kdy do našeho života před dvěma roky vstoupil počítač.
Děti si vedou dobře: Tomáš má už sedm roku, je bystry pěkný klučina. Pomalu se u něj rozviji zájem o umění - nedávno kreslil rodinný portrét do školy a řeknu Ti, všechny postavy byly nádherné a i temeno Tvé hlavy bylo velmi realistické. Mohl bys byt na něj hrdý.
Malá Janička oslavila tri roky v září. Vypadá tak trochu jako ty v tomto věku; je velice pěkně dítě a taky je docela chytrá. Stale vzpomíná na oslavu narozenin, zvláště na to, jak jsi s ni a s námi strávil celé odpoledne. Byl to pro ni velký den, přestože byla bouřka a vypadla elektřina.
Ani já si nevedu špatně - už asi rok jsem na blond. Zjistila jsem, že si takto užiji více srandy. Jiří, tedy pan Nemejc, šéf oddělení, má zájem, tedy stará se o moji kariéru a stal se dobrým přítelem cele rodiny.
Uklizeni domu je mnohem snazší od té doby, co jsem zjistila, ze Ti nevadí hluk při luxování, snad jen z poletujícího prachu jsi kašlal. Dům je tedy v pořádku. Mimochodem, na jaře jsem nechala vymalovat obývák, ale to jsi myslím zaznamenal. Malíři byli hodni, ze vystřihali v igelitu díru, takže jsi nebyl rušen.
Můj drahý, musím už jit. Strýček Jirka, tedy pan Nemejc, nás bere na výlet do hor za lyžováním a já musím jit balit. Objednala jsem hospodyni na úklid, aby se starala o věci, když my tu nebudeme. Ví, že důležité je, aby byl naplněn Tvůj hrnek kávy. Jídlo Ti bude nosit tak jako já na Tvůj stul, přesně jak to mas rad. Doufám, ze Ty a počítač se budete mít krásně během té doby, kdy tu nebudeme. Tomáš, Janička a samozřejmě i já na Tebe často myslíme. Zkus si na nás vzpomenout někdy při bootovaní.
1 / 8